„Sorry, vole, error“ pronesl klidně Frederyk a rozháněl mračno jedovatě zelené mlhy, které se po jeho nepovedeném pokusu o přeprogramování řídící jednotky vyvalilo z počítače. Od vedlejšího stolu ho nesouhlasně pozoroval Jasper a snažil se uvést do chodu čistící zařízení, jak určovali vnitřní směrnice firmy. Pečlivě vyslovoval zaklínadlo do mikrofonu robota a ani se nemusel dívat do „knihy vnitřních směrnic, kódů a zaklínacích formulí“.

„Prima, šplhoune“ Frederyk se vyhnul pracujícímu uklízeči a přitom ledabyle odhodil začouzenou řídící jednotku do koše. Jasperovi poklesla čelist. Ne jenom, že se tomu arogantnímu tupci podařilo za necelý měsíc obejít snad všechny výrobní postupy a doporučení, zlikvidovat dvě pracoviště, znepřátelit na smrt obě kuchařky tak, že člověk neměl jistotu, zda na něj jídlo nevybafne z talíře, či nebude muset požít protijed, ale teď dokonce vyhodil naprogramovanou řídící jednotku do odpadků, kde ji kdokoliv může vyhrabat a prodat konkurenci! To už přestává všechno, tohle nemíní dál snášet.

Se zarputilým výrazem se odvrátil, až se mu plášť zamotal do pobíhajícího robota a začal pečlivě formulovat slova a tiše diktovat do solináru. Zkontroloval ještě, zda zvolené výrazy vystihují postoj loajálního zaměstnance, který jen nerad, ale přesto koná svojí povinnost, aby zabránil nenapravitelným škodám na milované firmě. Potom se spokojeným úšklebkem zadal adresáta a sledoval, jak se solinár zvedl nad stůl, chvíli se stabilizoval a se sotva slyšitelným lupnutím zmizel.

Zamnul si ruce a pokračoval v práci, ze které ho ten ignorant neustále vytrhuje. Ale teď už bude mít konečně pokoj. Nepochyboval, že vedení firmy Frederyka nejen vyhodí, ale jemu, zachránci Jasperovi, udělí pochvalu a snad (o tom si doufal jen tajně snít) dostane řád! Nadšením se mu rozzářily prasečí očička a na okamžik dokonce přerušil práci na zaklínání polovodičových propojení plazmových pamětí.

Vzpomínaný tupec mezitím ledabyle otřel pracovní desku do pláště Hermíny, která jej neprozřetelně nechala viset u dveří, když šla s hotovými výrobky k šéfovi. A sakra, až se vrátí, bude randál, napadlo Frederyka, když si všiml, jak se zakouřilo z hedvábné podšívky a ta, až nepatrné zbytky, z pláště zmizela. No co, nemá nosit módní výstřelky, které nejsou stavěné na agresivní lektvary.

Dneska už dost s nalajnovanou nudou, asi je špatná konstelace hvězd. Odsunul hromadu řídících jednotek na stranu, aby si udělal dost místa. Potom šel do Tranychovy skříně, která stála u velkého okna s výhledem na celou čtvrť Polárky, kde se nacházela i firma Lektorech. S potutelným úsměvem Tranychovu skříň otevřel a přemýšlivě koukal na řadu lektvarů a ingrediencí, které v ni byly pečlivě srovnány. Tedy původně. Měsíční  Frederykovo působení v Lektorech v ní způsobilo, mírně řečeno, chaos. Jako ostatně v celé firmě, která se z původní, trochu nudné, nicméně prosperující společnosti s ochotnými, ale uzavřenými zaměstnanci, začala stávat dějištěm hádek, neřízených reakcí (jak chemických, magických a technických, tak i lidských a rozumových).

S šelmovským výrazem ve tváři si začal skládat do náruče hromadu lahviček, krabiček a sáčků a nesl ji ke svému stolu. Jasper to pozoroval nevěřícím pohledem a za uvolněnou čelistí mu bylo vidět až do apendixu. To ovšem jen do chvíle, kdy Frederykovi jedna z neoznačených lahviček vyklouzla zpod lokte a spadla na zem. V tu chvíli Jasper zapadl pod stůl tak rychle, že by to do jeho vykrmeného tělíčka nikdo neřekl. Zapasoval se mezi registraturu a odpadkový koš tak dokonale, že mu koukalo jen asi pět metrů čtverečních zadku ven.

Naštěstí se neopakoval případ, kdy se při podobné nehodě podařilo Frederykovi minulý týden přeměnit v smrdutého skunka milenku náměstka pro magickou propagaci (její hlavní činnost) a zároveň pomocnou laborantku (její zanedbatelná činnost, neboť kromě zmiňovaného náměstka nikdy nikomu nepomohla a už vůbec ne v laboratoři). Sice ji ihned proměnili zpátky, ale ještě několik dní pronikavě páchla a náměstek se s ní rozešel.

Zabroušené hrdlo však drželo dobře a obsah z lahvičky neuniknul. „Vypresuj se pupkáči, všechno je v poho“ prohodil nedbale Frederyk, když spustil svůj nebezpečný náklad na stůl a pomocí deštníku si přihrál i předmětnou láhev, která Jaspera zahnala pod stůl, což pravděpodobně odporovalo fyzikálnímu zákonu o zachování hmoty a prostoru.

„Hele, neulil sis pod stůl černou díru nebo prostorový deformátor? To by se šéfstvu moc nelíbilo … cs cs cs, budu muset zauvažovat nad tím, zda mi můj smysl pro čestnost dovoluje tuto okolnost zamlčet a nepodstoupit dále. Víš přece, že to odporuje vnitřním směrnicím!!!“ Frederyk káravě pozvedl prst a zakýval s ním směrem ke zkoprnělému Jasperovi. Ten se nezmohl na odpověď. Jednak mu čelist nad Frederykovo drzostí poklesla o dalších pár centimetrů (což Frederyk kvitoval s povděkem, už týden po nástupu se sám se sebou vsadil, že dokáže způsobit pokles předmětné čelisti o patnáct čísel, čehož bude nejspíš v brzké době svědkem). Další důvod pro Jasperovo nekomentování výše zmiňované provokace (Jasper byl doopravdy loajální zaměstnanec, dodržoval i překlepy v předpisech, směrnicích a doporučeních vedení) bylo, že plavný skok pod pracovní stůl nebylo možno splavnit i směrem zpod něho. Podařilo se mu sice vystrčit tělo až po pás, nicméně zde došlo k zádrhelu, kdy jedna vepřová nožka zaklíněná pod registraturu se nechtěla vyklínit a způsobila následné zaklínění pravé ruky do bočního otvoru v odpadkovém koši a totální destrukci Jasperova sebevědomí. Ten neschopen zajistit si sám účinnou pomoc je poulil oči na Frederyk, který ho se zaujetím pozoroval.

Tento idylický obrázek byl přerušen náhlým jekotem od vstupních dveří. Navrátivši se Hermína zaječela, když uviděla na Frederykově stole nebezpečný náklad a podivně zkrouceného Jaspera (o to podivněji, že ten si zpravidla nemohl zvednout nic z podlahy, aniž by to způsobilo kolizi v jeho rovnovážném systému. Kladívko spustilo s bubínkem na poplach a hulákali do středního ucha stupeň vysoké nebezpečnosti).

Jindy vcelku klidná a vyrovnaná kolegyně to neměla po příchodu Frederyka do Lektorech jednoduché (jako ostatně nikdo). S myšlenkou na další magickou nehodu chtěla spustit výstražný systém, ale Frederyk ji včas zadržel poplácáním po rameni. „Neblbni, kočko, všechno je v klidu. Jasperovi upadl po stůl ohryzek, tak se ho snaží vydloubnout“. Se zavrčením setřásla jeho ruku z ramene a šla pomoct Jasperovi. S ohledem na nebezpečnou směs neznámých magických substancí se neodvažovala použít žádného kouzla a tak s pomocí odklízecího robota pozvedla stůl a Jasper odtamtud vykopala. Frederyk vše pozoroval, bradu podloženou dlaní a ve tváři s výrazem „nacositydětizasehrajou“.

Úsměv mu poněkud ztuhnul na tváři, když se k němu v jednotném šiku Hermína i Jasper obrátili a začali pomalým krokem postupovat směrem k němu.

„Vypadáte jako ostrá parta“ ocenil to s úšklebkem Frederyk, ale s vědomím, že přestřelil, se snažil nenápadně ustoupit za stůl. Únik ještě zrychlil, když si všiml, že Hermína zaregistrovala svůj zničený plášť. Laborantka s tváří (i postavou a oděním) modelky semkla rty do výhružné přímky a dokonce i Jasper sklapnul čelisti s hlasitým cvaknutím. Frederyk se zrychleným přesunem ocitl na druhé straně svého pracovního stolu a začal na něm rádoby ledabyle urovnávat svůj úlovek. Duo sveřepých kolegů poněkud zaváhalo a znejistělo, čehož Frederyk využil a snažil se nenápadně zmizet v oblaku hustého dýmu, který rychle vyčaroval.

Jeho skvělý plán byl poněkud narušen, když mezi dveřmi vrazil do hřmotné postavy, která zrovna vcházela dovnitř. Frederyk se snažil prodrat bokem, nicméně postava odmítala ustoupit stranou. A jelikož nepromluvila ani na Frederykovo přátelské: „Uhni, koni!“ začal pohmatem identifikovat překážku. Anonym si to nechal líbit a ve chvíli, kdy Frederyk narazil na hustý vous charakterizující ředitele společnosti, mistra Tomania, se spokojeně uchechtnul a rázným pohybem pravé paže poslal Frederyka zpět do laboratoře.